(Luftroret pa en majsplante | Begin Began Begun), A. Malmberg - J. Kargaard | Sarah Vanagt / DÁN | Belgie, 2005
původní znění / anglické titulky, 109 min
Ode zdi ke zdi
Detailní pohledy na Jana, muže po třicítce, kterého opustila těhotná přítelkyně, muže, který pěstuje květiny, žije se třemi milovanými kočkami, popíjí pivo a chodí městem. Jan touží po klidném všedním životě a po harmonickém soužití s přítelkyní, které občas zpestří večírek, ale i po světovém míru, svobodě a úspěšné komunikaci mezi národy. Jeho optimismus a chuť do života jsou však často přerušovány sebezničujícími záchvaty. Jan je schizofrenik. Dokument pojednává o jeho boji s touto nemocí a o možnostech, které se mu navzdory tomuto handicapu nabízejí. Dokumentaristé volí formu, která až zázračně koresponduje s duševním stavem člověka v centru filmu, jehož vnitřní vidění se neřídí přesnou časoprostorovou logikou ostatních lidí a světa kolem. Jeho mysl se musí dennodenně vyrovnávat s deformovaným vnímáním a bojovat s neustálým propojováním reálného a smyšleného. Vizuálně bohaté obrazy plné klidu a harmonie, doprovázené Janovou tichou zpovědí, jsou narušovány stylizovanými trhavými záběry; statické scény, kterým vládne detail, jsou přetínány chaotickými jízdami, domácí videa jsou doplňována o umělecké artefakty. Vzniká nesentimentální snímek plný závažných poselství i humoru, intimní dokument o nemoci i o bohatém nitru.
Začnu, začneš, začneme
Dokumentaristka Sarah Vanaghtová strávila velikonoční prázdniny ve vesnici na hranicích Rwandy a Demokratické republiky Kongo. Před deseti lety byla tato oblast místem genocidy. Dnes se tato událost pomalu stává minulostí a režisérka sleduje první generaci „nových dětí", které budou vyrůstat bez reálných vlastních vzpomínek na ni. Učitelé čekají na nové materiály, podle nichž budou učit, historie se přepisuje, ale stopy prožitého násilí jsou vidět na každém kroku. Lidé obvinění z vraždění se smějí pohybovat pouze v růžových oblecích, propast mezi chudými Afričany stojícími na opačných stranách konfliktu narůstá. V této zeměpisné oblasti existují dětské vesnice obývané pouze sirotky válečného konfliktu, kteří byli nuceni pochovat své rodiče. Starší vládnou mladším. Děti jsou jedinými pamětníky tragických událostí. Krátká stopáž a autorčin styl poutavě přibližují divákovi celou problematiku genocidy. Drsný svět je působivě ztvárněn sledováním dětských her, které mají původ v jejich každodenním setkávání s krutostí; jsou lehké a plné smíchu, ale jejich tématem je zatýkání uprchlíků, střelba na nepřátele či pohřbívání mrtvých. Komentář režisérky nás pak zasvěcuje do politické situace a vše vysvětluje. Vcítění se do nejistoty a strachu z pokračujících nepokojů pak citlivě přibližuje dopis malého chlapce o pokračujícím ohrožení jeho vesnice. V průzračném ztvárnění a koncentraci na dané téma je ukryta síla dokumentu, který nemůže diváka nechat chladným.
