Kateřina Bílková, pokladní

20. 5. 2010

Studuju na FAMU a pracuju v kině. Buď jdu do kina nebo do školy. Obědvám celuloid a zapíjím datovým tokem. Světlo mě vždycky poznamená. Moje oko=kamera. Jiný pohled neznám.

Když je mi ouzko nekoukám na Bílou stuhu ani na Antikrista. Zajdu na Paniku v městečku, Lítám v tom, Prokletý ostrov, NY miluju tě... Nebojte se chodit sami do kina. Nebo se bojte a pojďte. Je to lepší. Můžete mít obě dvě sedačky vedle sebe volné. Na jednu si můžete dát oblečení a pod druhou skleničku s juicem. V klidu si můžete dozažít film aniž by na Vás někdo tlačil s otázkou "Tak co jak se ti to líbilo?", ještě před tím, než skončí titulky. Jakmile nebudete mít doprovod budete mít i více času se na všechno více soustředit. Nebudete muset na něj koukat (to myslím, kdybyste si povídali před a po filmu), nebudete muset mluvit (tedy s tím doprovodem), nebudete mu muset dávat přednost a už vůbec za něj stát frontu na lístky a frontu na pití.